Následující text je chronologickou koláží ze lékařských zpráv…

Text necháváme bez velkých úprav. Jeho strohost ukazuje Jendův příběh bez příkras…

Pacient Jan Hroch, účastník destruktivní autonehody ve Šternberku dne 25.11.1996 ve večerních hodinách.

Z toho vraku Jendu vyřezávali skoro hodinu. Nikdo nevěřil, že to může přežít…


Hluboká porucha vědomí již na místě nehody, primárně ošetřen na traumatologii ve Šternberské nemocnici. Vzhledem k prohlubující se poruše vědomí a poklesu TK, převezen do FN Olomouc. Zde akutně provedeny operační výkony – zejména nefrektomie (chirurgické odstranění ledviny) levé, splenektomie (chirurgické odstranění sleziny), komplikovná sutura hepatis (sešití jater).  
Během operace zástava srdce asi na 1 min.


Hluboké bezvědomí, koma trvá. Neurochirurg doporučuje konzervativní postup, operační výkon není indikován. Zjištěna kontuze bulbu s ophtalmoparesou nervu III. totalit (pohmoždění oka s ochrnutím nervu očního).


Další den zaintubován ( zavedení trubičky do průdušnice ), spontánně nedýchal.


Po pár dnech  Meningeální syndrom ( soubor příznaků které se rozvíjejí v důsledku dráždění mozkových plán a kořenů moznových nervů patologických procesů ). Objevily se teploty, tachykardie, neklid, křeče. Tlumen léky, nasazena antibiotika.


Kontrola CT 30.11.1996, zvýraznění kontuzní prokrvení ložisek vpravo parietálně (temenní část lebky) a v mozečku.
Subarachnoidální krvácení stejného rozsahu i vlevo (do mozkových obalů). Počínající ischemické (nedokrvení) změny v celém povodí ACM 1. sin.


Koma trvá. Stav se prakticky nemění až do 10 dne pobytu na ARO Olomouc, kde byl převezen na ARO Šternberk.


Již první sdělení primářem ARO MUDr. Hrochové, matce pacienta, bylo že nejde o stav beznadějný, vzhledem k tomu, že hned po příjetí byl odpojen od dýchacích přístrojů. Dýchal spontánně, jen však krátce.Takže zase byl připojen na dýchací přístroje. Stav se prvního dne na ARO nemění. Přetrvává hlubové bezvědomí, decerebrační rigidita – přerušení mozkového kmenu (křeče).
Vysoké teploty, bronchopneumonie, stále na antibiotikách, ledován. Nadále návštěvy matky (lékařky neurologie a rehabilitace ) 2 denně, která zahájila rehabilitaci – pasivní. Procvičování končetin a neustálá komunikace na syna. Ostatní členové rodiny se střídají, na pacienta hovoří.


13.12.1996 první náznak dobré změny od dosavadního stavu jaký byl. Toho dne návštěvy matky, pacient na chvíli otevřel oči, nefixoval však. Stále přetrvávající teploty, kvadruspasticita (zvýšené napětí svalů všech končetin).


Kolem Vánočních svátků dochází k dalšímu  zlepšení pacienta. Začal fixovat očima předměty, začal polykat napřed tekutou i později hutnou stravu. Stále ještě intubován, tachykardie, kvadruspasticita, febrilie (horečky). Pozvolna reaguje více na své okolí. Denně provozována rehabilitace matkou pacienta. Na Štědrý den matku rozpoznává, snaha o komunikaci.


Dne 6.1.1997 zrušena intubace a zahájena intenzivní rehabilitace kvalifikovaným rehabilitačním  pracovníkem  2x denně.


Byl vyšetřen logopedkou Ph. Dr. Čecháčkovou, zjištěn kompletní Gerstmanův syndrom. Bylo zahájeno logopedický výcvik opět rodinnými příslušníky, poučenijak mají na pacienta mluvit.


Před ukončením pobytu na ARO, si způsobil popáleninu pravého lokte o topení. Která se špatně hojila a tím vázla rehabilitace pravé ruky. Byl schopen s pomocí se posadit na lůžko, mohl používat LHK při jídle, nepostavil se na nohy. Dodržoval hygiénu. Verbální kontakt byl velmi špatný, byl schopen pojmenovat jen některé předměty.


Pobyt na ARO ve Šternberku ukončen 5.2.1997, přeložen na interní odd. Psychiatrické léčebny ve Šternberku k další rehabilitaci, vzhledem  k tomu, že primářkou rehabilitačního odd.v tomto zařízení byla jeho matka prim. MUDr. Katarína Hrochová. Během pobytu na interním odd.byla pravidelná 2x denně rehabilitace, nacvičoval se stoj, procvičovala sehybnost končetin, soběstačnost. Intenzivně se dělal logopedický výcvik, podvedením prim. Dr. Čecháčkové


Zjištěn výrazný šelest na srdci. Proto provedeno kardiologické vyšetření včetně ECHO, kde zjištěno závažné aneurysma levé srdeční komory. Proto předán v dubnu  na kardiochirurgickou kliniku FN u Sv.Anny v Brně. Na celkové vyšetření srdce, kardiochirurgický zákrok byl odložen. Doporučena konservativní terapie.


Pobyt na interním odd. byl ukončen 28.4.1997, kdy nastoupil lázeňskou léčbu ve Vráži u Písku, které trvalo do 6.7.1997. Již hned po zahájení rehabilitace v lázních se začal intensivně nacvičovat stoj, chůze jak v bazénu, tak i na suchu. Pokračovalo se v nácviku řeči, který byl prováděn rodiči. Stav se výrazně zlepšoval, takže ke konci pobytu byl schopen chůze s oporou hole a rehabilitačního personálu na krátkou vzdálenost. Schopen říci některá slova, nerozeznával barvy, strany, své tělo. I po ukončení lázeňské léčby bylo pokračováno v rehabilitaci, hlavně procvičování končetin, vylepšování chůze, nácvik řeči, psaní.


Od 10.11 do 19.12.1997 byl v rehabilitačním ústavu Kladruby. Na celkové péči – ILTV,SLTV, bazén, ergoterapie, logopedie.


V dubnu 1998 pobyt na Neurologické klinice v Olomouci k reedukaci řeči a rehabilitace.


Během tohoto roku opakoval krátkodobé pobyty – logopedie, rehabilitace.


Od 14.7. do 31.8.1998 lázeňská léčba ve Vráži u Písku. Kde pokračovalo v intenzivní individuální péči, vedení k soběstačnosti.


V listopadu 1998 pokračovala rehabilitace na Rehabilitační klinice na Albertově v Praze. Tam byla i logopedie, ergoterapie, psychologie. Vzhledem k neustálému zlepšení jeho stavu byl přijat v lednu 1999 na Foniatrickou kliniku v Praze na 5-ti týdnů. Kde pokračovala intenzivní léčba na Rehabilitační klinice Albertov.


Vzhledem k tomu, že nadále bydlí s rodiči ve Vráži, pokračováno v rehabilitaci. Sám začal intenzivně cvičit a vedl skupinové cvičení.
V červenci 1998 pobyt v Rehabilitačním ústavu Chuchelná. V listopadu 1999 pobytna Rehabilitačním odd.FN Olomouc. K další habilitaci a reedukaci řeči,nácvik čtení a psaní.


V Písku od 6/1999dochází na hodiny češtiny, do keramického kroužku. Stav se nadále zlepšuje, jakdo soběstačnosti, řeči, psaní, čtený a velmi pozvolně se zlepšuje hybnost PHK. Začíná víc používat při běžných činnostech pravou ruku – otvírání dveří, přioblíkání atd.


Ambulantně jezdí do Prahy na rehabilitační kliniku Albertov. PhDr. Šplíchal – psycholog – doporučil Jendovi aby se zapojil do studia a začal studovat.


Pacient Jan se pomalu připravuje na přijímací zkoušky na FTK v Olomouci, obor Aplikovaná tělesná výchova. Pomáhá mu celá rodina, sportovní činnost pacienta pomáhá, podporuje jej otec Petr Hroch, trenér šermu. MUDr. Katarina Hrochová pomáhá s učením textů. Bratři poskytují psychickou a verbální pomoc.


Světový pohár parašermu Lonato 2007

V Písku chodí na trénink parašermu k trenérovi Silvestru  Zezulovi. Trénoval plavání na přijímací zkoušky, chůzi na vzdálenost atd.


Přijímací zkoušky Jan na FTK udělal a byl přijat ke studiu 2000/2001.


Vysoký stres spojený s přípravou na studia a studium prvního ročníku ukázal na mentální důsledky poranění mozk, zejména v oblasti kognitivní, paměťové a schopnosti koncentrace. Zátěž výrazně zhiršuje symptomy. Recidiva křečí, opět výrazná kvadruspasticita, poruchy řeči, anxieta, neklid.
Pacientu doporučeno studium ukončit.


Opět doporučena léčba ve Vráži u Písku. Terapie křečí a spontánních pohybů v končetinách. Pokračuje logopedická terapie.


Pacient je aktivní, nepodléhá rezignaci ani při zhoršování stavu. Absolvoval kurz relaxačnách technik (2001), kurz regeneračních masáží (2002), kurz neverbální komunikae (2003). Jako masér pracuje s postiženými dětmi na minimální úvazek v Dětském stacionáři Jitro Olomouc, v chráněné dílně/kavárně Betánie u Charity Olomouc zkouší pracovat jako obsluha a občasně pracuje jako model na katedře výtvarné výchovy UP Olomouc.


V lednu 2006 byl v nemocnici u Sv. Anny operován – anuloplastika mitrální chlopně. Pak převezen do lázní Teplice nad Bečvou.
Byla  mu doporučena zase sportovní činnost. Jan zkouší opět závodně parašerm, závodně jezdil na tricyklu a kondiční plavání.


Pacient je stále aktivní, s důvěrou ve zlepšení svého zdravotního stavu i celkové životní situace. Věří, že bude pracovat, je zaměřen na pomoc druhým, podobně postiženým nebo omezeným lidem. V roce 2007 absolvoval kurz Meridiánové masáže, v roce 2008 Cvičitel zdravotní tělesné výchovy.


Od května do prosince 2008 krátkodobá práce v rehabilitačním ústavu Kladruby, vede cvičení s pacienty.


Ukončena činnost v parašermu na konci roku 2008, závodní cyklistika ze zdravotních důvodů omezena 2010, ale doporučena kondyční cyklistika na speciální tříkolce.


Od března do prosince 2010 práce na Sv. Kopečku v Hospic, masér a cvičitel.


Od 2010 začal trénovat lukostřelbu po lékařské konzultaci. Protože Jan má kvadruspasticitu i v prstech pravé ruky, takže střelba bude omezena. Po roce se zdrav. problémy zhoršují, musí lukostřelby zanechat.

Lukostřelecký přebor Strahov 2011

Mohli bychom v té koláži pokračovat dál. Je to ale už „jen“ stále se opakující příběh. I přes veškerou snahu Jendy, jeho blízkých a týmu skvělých odborníků se Jendův stav nelepší. S přibývajícím věkem se projevuje víc pozdních následků těžkého poškození mozku.

Na každé zhoršení situace Jenda reaguje větší aktivitou, nezdolností.

Ale dostává naloženo hodně.

V roce 2015 mu umírá otec a za pár týdnů poté mu je odebrán plný invalidní důchod. Nepomáhá ani odvolání. Jan je dokonce nepřímo obviněn, že simuluje, že si nechce hledat práci…

Psychická zranění jsou horší, než fyzická…

Jenda Hroch bojuje dál. Práci nyní má, na chvíli… Ale to je jiný příběh…

Kategorie: O Jendovi

1 komentář

Pavel Hroch · 28. 10. 2018 v 0:15

Protože jsme prožívali s nim, drželi se, abychom nezklouzli do stagnace. Bylo to pro rodinu moc, moc zlé. Ale je to naš Jeník a vždy bude. Moc Tě brácho obdivují. Mít tak tvou vůli a odhodlání, to nemama je to hodno velkého respektu k Tobě.

Jed a makej, nakopej je všechny a ještě se jim vysměj!!!!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *